Rairakku- 1.

12. května 2013 v 14:01 | Yuki
První část mé povídky Rairakku.



"Daiki."
Žádná odpověď.
"Daiki!"
převalil jsem se na posteli a nesrozumitelným mumláním dal najevo že nemám čas.
"Daiki, přikazuji ti aby jsi okamžitě vstal!"
Poněkud neochotně jsem se napřímil.
"Co se děje?" zamžoural jsem překvapeně na prosklené dveře od mého pokoje,za kterými se nepatrně rýsoval obrys mé sestry.
"Co se děje? ještě nic, ale přesně za 30 minut příjdeš pozdě do nové školy."
Chvíli jsem zvažoval její slova a pak mi došlo že mám opravdu problém.
"Proč jsi mě nevzbudila dřív Hachi?!" zaječel jsem v náhlé panice a vymrštil se z postele.
"já se snažila! Kdyby jsi se na noc nezamykal,třeba by se mi to podařilo!"
Z tónu hlasu mé milované sestry-dvojčete jsem naznal že je ve špatném rozpoložení a měl bych na ni aspoň dnes být hodný.Pokud tedy nechci aby mě zmlátila.
"Hachiro,ale já se musím zamykat!" namítl jsem, zatímco jsem na sebe urputně rval školní uniformu.
"Řekni jediný rozumný důvod proč!" zaječela podrážděně.
"Nikdy nevíš ,kde ke mně v noci někdo příjde aby mě rozsekal." namítl jsem plačtivě.
"Kecáš. V noci jsi tajně na notebooku!"
Odemkl jsem již oblečen dveře, a líbezně se na ni usmál.
"Chceš to na mě prásknout?"
Uraženě pohodila hlavou a naznačila že bychom měli jít.Vím že by mě neprozradila.Je moje dvojče, a držíme spolu.Taky se spolu snažíme jakž takž žít v symbióze,protože hádky větší závažnosti by mohly způsobit že já,jako člověk citlivý, bych se oběsil, a ona jako člověk vznětlivý , by mě nejspíš zabila ještě předtím.
Sestoupili jsme po schodech do kuchyně a já se rozhlédl.Vše bylo při denním pořádku.Někteří sourozenci ještě spali, a ty ranní ptáčata jedly croisanty a sledovaly ranní pořady v televizi.
"Koukněte na něj."pronesl můj nejstarší bratr Daisuke a pohodil hlavou aby mě přes jeho černou kštici aspoň trochu viděl (a vyhověl tak svému vlastnímu výroku.)Hrdý sám na sebe jsem se usmál.
"Páni Daiki,ty vypadáš konečně nějak dospěle." poznamenal a ukousl si croisantu.
"Vážně?" rozzářil jsem se.Přesně to jsem potřeboval.Vypadat dospěle, samostatně a odhodlaně.
"Ne." ušklíbl se Daisuke a dál žvýkal svůj croisant."Ale vypadáš mile.Skoro jako když jsi šel poprvé do školy a-"
Rázně jsem si si od ještě polospící mámy vzal croisant na cestu a s rychlým rozlloučením jsme s Hachi vyrazili.
Došli jsme na křižovatku, pak se naše cesty rozcházely.
"Drž se Daiki." Řekla Hachiro poněkud roztřeseným hláskem.Poznal jsem že je nervózní. Na to jak byla nebezpečná když byla naštvaná,byla jinak velmi drobná,slabá,tenká a velmi plachá.Vlastně..Jako já.
Chyt jsem ji za ruku a stiskl ji."Ty taky Hachi.Neboj,určitě budeš hrozně oblíbená hned jak vejdeš." usmál jsem se.
"Když myslíš."
"Vím! zatím ahoj."Řek jsem a přidal do kroku protože jsem si uvědomil že jsem ráno zaspal.Hachi zaím nastoupila do autobusu a ztratila se mi z dohledu.
Po pár minutách jsem konečně došel k nové škole.
Chvilku jsem koukal na to, jak je rozlehlá a obrovská a pak začal zdolávat malé schodky směrem k ní.
Doběhl jsem až ke proskleným vstupním dveřím a zarazil se.
V odrazu dveří jsem uviděl útlého mrňouse s příliš velkými rukávy, světle hnědými vlnitými vlasy na všechny strany a vyděšeným výrazem.Polkl jsem a zhluboka se nadechl.
-Odvahu Daiki..-
...A otevřel dveře.

(ignorujte chyby xD)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mizuki Michaelis Mizuki Michaelis | 12. května 2013 v 14:07 | Reagovat

Awwwww !!! :3 ^^ To je dobrééé .. hccu dalšííí !!! ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama