Rairakku- úvod.

12. května 2013 v 13:34 | Yuki
Tohle je úvodní stránka k mé nové povídce (nejspíše yaoi povídce)
"Rairakku". Snad se Vám bude líbit a bude Vás to bavit.
Enjoy ^^

(zápisek z internetového deníku.)
Je zase jeden z těch večerů,kdy sedím zavřený v pokoji a očekávám, že za pár hodin se stane něco velkého.Obvykle tyto pocity navštívily moji mysl třeba den před mými narozeninami,nebo na vánoce,s tím rozdílem že tohle je pro mě daleko převratnější.Zítra, přesně v osm hodin ráno, se můj stereotypní nudný život zase rochu změní.Odletím z rodinného hnízda (které mimochodem obsahuje šest všemožně jedinečných avšak chvílemi nesnesitelých sourozenců a starostlivou matku) a změním svůj život.Ne neuteču z domova - teda,zatím ne. Jen odejdu na internátní střední školu. Čekám na ten okamžik už dlouho.Nejen proto,že jsem bývalou školu neměl příliš v lásce, ale hlavně proto, že už nikdy ve dějinách mého žití-nebo aspoň ne tak často-neuvidím toho provokativního sebestředného pokrytce a mého úhlavního nepřítele Hikarua.
Kdo že to je?Bydlí přes ulici od našeho pěkného udržovaného rodinného domku a to způsobuje že ho vidím KAŽDÝ DEN.
Každý drahý den,již od chvíle kdy jsem z porodnice dojel domů a mezi mé největší zážitky patřilo, že jsem občas vylezl z dětské postýlky a vypadal jsem jako obvzlášť ošklivá larva chrousta s ochmýřenou hlavou.Nechápu jak k tomu došlo,ale s tím namyšleným děckem jsem zatím strávil celý život.A přece-jsme se nikdy doopravdy nepoznali.Pokaždé, když jsme se potkali jsme se hádali,on se samolibým úšklebkem,já s tváří zkřivenou opovržením a vztekem.Pokud si vzpomínám dobře, nebylo to vždy tak. Jen do chvíle kdy jsme byli jako batolata odložení na trávníku a Hikaru mi rozškubal mého nejoblíbenějšího psa. Dobře, byl sice plyšový,ale nikdo si nedokáže představit jakou štípavou bolestí se chvělo mé dětské nitro.Tekrát jsem mu už jen mým pronikavým řevem a hořkými slzami co se mi draly z očí naznačil, že od té chvíle k němu chovám chladnou nenávist.Je to možná hloupé.Ale ten pes byl od mého nejstaršího bratra a já si ho vážil.A možná bych se s Hikaruem usmířil.Kdyby to nebyl takový pitomec.Ale už je všemu konec.Už ho neuvidím až ráno půjdu do školy, a ani až se z ní budu vracet, ani z okna, a ani když půjdu nakoupit.
Má drahá nová střední školo,už zítra na tvou půdu vstoupím já.Já, Daiki Riku,15 let, zápisové číslo 28.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mizuki Michaelis Mizuki Michaelis | 12. května 2013 v 13:38 | Reagovat

OwO to vypadá ... uplně žobsky :3 já chcu hned číst dááál !! heeej piš xDD je to .. uplně, ty máš úžasý způsob psání, takový vtipný a přesto je takový umělěcký :33 ^^

2 Yuki Kyuto (Takeru) Yuki Kyuto (Takeru) | 12. května 2013 v 14:02 | Reagovat

[1]: Děkuju=^.^=

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama